Vzhuru

Pomalu a s nádechem sebevraždy,
 ve mně dozníváš, v tuhle chvíli, doufám, že navždy.
 Ztrácíš se ze mě, tiše a přímo,
 ztrácíš se ve mě jak dobrý víno,
 jako slova ze slušnosti, jako fráze z nutnosti.
 Dozníváš ve mně a rezonuješ pořád stejně.
 Vzhůru pomalu nahoru se vracím,
 ke svým názorům a sním.
 Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě,
 bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju.
 Pomalu a s nádechem sebevraždy,
 ve mně dozníváš, v tuhle chvíli, doufám, že navždy.
 V hlavě mi znějí naše hádky,
 nechci tě zpátky, zdolávat dálky,
 a mezi náma, tak už jsme mrtví.
 Dozníváš ve mně a rezonuješ pořád stejně.
 Vzhůru pomalu nahoru se vracím,
 ke svým názorům a sním.
 Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě,
 bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju.
 Vzhůru pomalu nahoru se vracím,
 ke svým názorům a sním.
 Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě,
 bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju.