Nordfrostkrampfland

Podřípskem zavátým cirgule zní
 krajinář churavý zpívá si s ní.
 Předsmrtný škleb, omrzlá tvář
 hořký je chléb a sladký je lhář.
 Bludař zpod doškové střechy
 potmě si vybírá blechy.
 Vylézá červ a drze nám klne
 napadá nerv a gatě jsou plné.
 Zasněžené nekonečné lesy
 obývají pacholci a běsi
 kamizoly podivného střihu
 odér potu, karboly a lihu.
 Pathos řídké menáže futrovala lůza
 zhovadilé plantáže opustila musa
 mizernou šlichtu namísto duchovna
 cestou na šichtu zapáchá senkruvna.
 Pod zemí zkaženou truhly hnijí
 i povaleč, co sázel do lutrie
 v břečťanech bydlejí klubka zmijí
 a na plátně jeví se scenerie:
 U čadící petrolejky ježibaby kolozubé
 chtějí kozly, chtějí bejky, při tom křičí:
 Belzebube, pojď si pro nás!
 Mlhavý klid, na očích mázdra nyvá
 slábnoucí svit, uschlý kmen už se kývá.
 Ohavný mráz, větev v křeči zkroucená
 zimničný třas umrlcova kolena.
 U čadící petrolejky ježibaby kolozubé
 chtějí kozly, chtějí bejky, při tom křičí:
 Belzebube! Pojď si pro nás, Belzebube!
 Pojď!