Dech

To jemné
 Co prohořívá hrubým
 To jediné
 Co z mého slova zbývá
 Co pramení a proplétá se hrudí
 Co i tebou hne a dělá
 Že jsi živá
 Jako dloihá vlna
 Co tiší klokot splavů
 Se rozlévám
 A po ramenou stékám
 A očima se opřu o tvou hlavu
 Za peřejemi prám
 A pod ním řeka
 Vypínám se
 Prostěradlo v rukou starých žen
 Svým mizím
 Nosem ven
 A kolena ti skrčím do kolen
 Budu
 Tvůj kabát, křeslo, šála, peřina
 Za tvými boky známá krajina
 Se hřát
 V dojemném
 Darovaném chudým
 V tom jediném
 Co čas od času zbývá
 Když jedna spí, je obejmutá druhým
 Nad vodopádem pták
 A pod ním ti dva