Nejen Ian

V mlze nad městem
 v moci karabin a snů
 skoro čtyřicátník
 spoután s domy lanovím
 šedý plášť jak myš
 prostě dobrý člověk, víš, zde slouží
 Nad zemí se houpá
 štětkou máchá
 jak chvátá
 zítra že má být hotová
 paráda tak a taková
 Zavoní santál
 mezi stojany skrz rám
 se doma paletám omlouvá
 lásky paladin
 hledá návod jak žít
 vnitřní má jak najít klid
 se pídí
 Podnájmem bloumá
 hned se čertí
 hned mírní...
 Z mlhy nad městem
 mezi kamením
 (šat má jako z pomeranče)
 stoupá
 na rtu lanolín
 suchý chléb mu zbyl
 nové plátno, nový styl má
 A možná začne Ian studovat motýly
 až se vrátí z kopců, kde se daří čaji
 zatím si hlavu halí do hedvábí
 trpí dipterofóbií
 Na své snad se pouti zastaví na chvíli
 domů, prozradí si, že se těší na léto
 zatím si hlavu holou halí do súr
 že bojí se běžný žít, mi, život, říká
 Nad zemí kráčí
 trochu kulhá
 jak chvátá
 pokaždé ztratí vteřin pár
 než další krok jej rozhoupá
 Ční
 jako vodojem nad tím
 co se horizontem vnímá
 noří do keřů
 drží východní směr
 šerem podél značek z per
 odchází
 odchází