AsiJat a Eva

Hulákat na lesy kdesi v chráněných krajinách,
 v snách i v peřinách,
 v bezprostřední blízkosti lítosti se vracím přes mosty,
 kde bouří řeka a čeká,
 až pohltí člověka v celé jeho kráse a nepochopitelnosti,
 zdá se, že jsme hosty ve zlých časech.
 Napsal jsem na zeď všechna svá cizí jména,
 abych zůstal tvým jediným mezi všema,
 náhodnýma, nehodnýma, hold nýmand.
 V tom sevření vře ve mně nečitelnost svazku,
 neb s nohama nad zemí děláš s každým lásku,
 upřímnou soustrast, sounáležitosti,
 má soukromá pasti, kurtizáno cudnosti.
 Jsem asi jat, daleko od domova
 a ty roštěnka z žebra Adamova.
 Jsem asi jat, daleko od domova
 a ty roštěnka z žebra Adamova.
 Jsem komorník v tvém předpokoji slasti,
 sborník citátů a citů bez tvé účasti.
 Samaritán, vždy když sama jsi tam.
 Mám strach.
 Tak třeba z nejistoty,
 z toho, že nejsi to ty,
 kdo průsvitnou dlaní mi míří do cizoty,
 jsi múzou tónotepců,
 jsi ryté písmo slepců.
 Jsem stopař,
 jsem slovo tajenkáře,
 jsem vzkaz na zrcadle psaný v páře,
 jsem číslo, co půjčenou tužkou píšeš do diáře.
 Nářez!
 Neřešitelných maličkostí,
 ví Bůh, že vášeň a výbuchy zlosti
 jsou nedílnou součástí pospolitosti dvou lidí.
 Vidím, jak visím na ocelovým lanku,
 jak s úspěchem ožíráš mou tělesnou schránku,
 vánku vlhkých nocí,
 stékám po tvých bocích...
 Jsem asi jat, daleko od domova
 a ty roštěnka z žebra Adamova.
 Jsem asi jat, daleko od domova
 a ty roštěnka z žebra Adamova.
 Jsme dva obrysy,
 črty černou tuší,
 vzpomeň, jak kdysi hledalas' spřízněnou duši
 a teď jsi autorka příběhů pro zralé muže.
 Jsem bez dechu,
 skrytý mezi patry,
 hledáš útěchu a vklad je nenávratný.
 Zatím nerozhodně bloudíš po dně,
 pojď mě strhnout s sebou.
 Život bez hranic přesně podle slepé mapky,
 chtělas' víc a teď to chceš vzít zpátky,
 má milá, mámivá
 má milá, mazlivá...
 Jsem asi jat, daleko od domova
 a ty roštěnka z žebra Adamova.
 Jsem asi jat, daleko od domova
 a ty roštěnka z žebra Adamova.