Pocity

Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli.
 Je to tím, že jsi tu. Možná tím, že kdysi jsme byli,
 Ty a já, my dva, dvě nahý těla,
 Tak neříkej, že jinak jsi to chtěla.
 Tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic.
 Stala ses' do noci, z ničeho nic, moje platonická láska.
 Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská.
 A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není.
 Pohled a okouzlení a prázdný náměstí na znamení.
 Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš.
 Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět.
 A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody.
 Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.
 Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla.
 A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla.
 Říkej si o mně, co chceš. Já jsem byl odjakživa blázen.
 Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem.
 Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš.
 Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět.
 A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody.
 Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.
 Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla.
 A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla.
 Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš.
 Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět.
 A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody.
 Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.